Letecká bitva nad Šanovem

Dne 29. srpna 1944 vzlétl ze základen v jižní a jihovýchodní Itálii letecký svaz bombardérů 15. americké letecké armády doprovázený stíhačkami. Jejich cílem bylo nádraží v Ostravě, rafinerie v Bohumíně a v Přívoze a pak závod v Ostravě vyrábějící tanky. Za dlouhého letu se formace bombardovacích skupin značně protáhla a byla napadena německými stíhačkami. Nad Šanovem byl mezi 10. a 11. hodinou zasažen ve výšce 8 km letoun B - 17 G č. 096 „BIG TIME“. Začal hořet, pak vybuchl a roztrhl se. Přední část dopadla za Šanovem v „Jabloní“ a uhořel v ní pilot, který se z trosek nemohl vyprostit. Zadní část letadla i s mrtvým tělem zadního střelce seržanta Standidge dopadla na zem mezi Šanovem a Kochavcem. Část kormidla dopadla na zem až u osady Valentová pod Kochavcem. Zahynulo zde 9 letců. Dva z nich se sice pokusili vyskočit padákem, jednomu z nich však padák a popruhy shořely, spadl a zabil se, druhý se snesl padákem na strom a tam jej těžce raněného zastřelil pistolí německý důstojník. Padákem se zachránil pouze jediný člen posádky, velitel letadla Thayne L. Thomas, který dopadl mezi stromy a podřel se. Pan Šuráň se svou dcerou, kteří tam tenkrát sušili seno, letce ošetřili, padák zahrabali do sena a poskytli mu orientaci v terénu. Letec dal dcerce čokoládu a vydal se směrem ke slovenské hranici, kterou překročil, dostal se až do Banské Bystrice, odkud byl Američany dopraven do USA. (Následně prodělal válku v Korei a po 23 letech vojenské služby skončil jako podplukovník na letecké základně v Texasu. Byl ženatý, měl dva syny a dvě dcery. Zemřel 6. 7. 1996.) Němci pak pana Šuráně s dcerou i s dalšími občany Šanova vyslýchali, zda neviděli nějakého letce, oni však přiznali jen ty mrtvoly v lese, zachráněného pilota neprozradili.  

Dnešní pohled na místo letecké bitvy

Ostatní letci z tohoto letadla však již byli nalezeni mrtví, mnozí byli velmi zohaveni výbuchem letadla nebo pádem z výšky. Němci je sice posbírali, ale některé části těl sebrali šanovští občané. Pan Ščuglík našel v lese kousek hlavy, pan Tarabus z Kochavce nohu, k tomu přidali čísi utrženou ruku, několik cárů lidských těl a všechno to pohřbili v malé truhličce pod stromem na kraji lesa nedaleko Ščuglíkovy samoty. Dva  letecké  kulomety,  úlomky  motoru, kabiny a další zbytky letadla jsou uloženy ve slavičínském muzeu. Němečtí celníci ubytovaní v Šanově horlivě vyhledávali padlé Američany, oloupili je, dokonce mrtvolám i boty vyzuli. Němečtí vojáci ze slavičínské posádky pak mrtvoly soustředili na jedno místo a pak je odvezli do Slavičína na hřbitov. Zbytky letadla hořely ještě na druhý den. Němci svezli do Šanova hlavně motory  a pak je odvezli jako kovový šrot, pár úlomků letadla se po válce ještě povalovalo po lese. Potom vozili Němci z Uherského Brodu trestance, kteří museli za Šanovem směrem ke Kochavci vykopávat nevybuchlé letecké bomby. Bomb bylo objeveno asi 8 a zneškodňoval je německý pyrotechnik.

Původně byl nad lesním hrobem dřevěný křížek a nápis, později tam byl kovový křížek, nyní je tam malý pomníček se seznamem 9 padlých letců, který vybudoval pan Josef Studenka ze Šanova a šanovský rodák pan Oto Žitník. Pomníček vysvětil pan farář z Pitína.

O smutný osud letců projevovali zájem vojenští historikové a také rodiny padlých Američanů. Především v osmdesátých letech navštěvovala Šanov kolona vozidel z velvyslanectví USA, která po předchozím ohlášení na rozhlasových stanicích Hlas Ameriky a Svobodná Evropa objížděla další místa letecké bitvy v okolí. V  obci  tato kolona zastavovala  před pomníkem padlých u školy, kde velvyslanec USA přednesl projev a položil věnec. I když byly tyto akce pečlivě sledovány příslušníky tajné bezpečnosti a jejich donašeči, byla poměrně velká účast místních občanů u pietního aktu. Američané si podávali ruce s občany a často je potěšili odznaky nebo vlaječkami. S Američany byli především v kontaktu pan Studenka a pan Ščuglík a to v případech, kdy přijeli neoficiálně k pomníčku v lese. Po roce 1990 zájem z amerického velvyslanectví opadl.

   Na podzim roku 2002 byla poblíž místa tragédie instalován památník „Letecké srdce“ sochaře Jaroslava Koléška. Vznikl v rámci projektu česko - slovenského sympozia „Sochy v krajině“, který uspořádal obecní úřad Hostětín. Pískovcový kvádr, ze kterého byla památník vytvořen pochází z oblasti Hořic v Podkrkonoší, kamenný podstavec je z lomu Bzová.
Jaroslav Koléšek (ročník 1974) žije v Olomouci a je studentem Katedry výtvarné tvorby Ostravské univerzity.
Náklady na realizaci stavby byly financovány z fondu sympozia. Poděkování však patří Mgr. Radimu Machů, na jehož podnět byla socha umístěna v katastru Šanova.

Jaroslav Koléšek návrh památníku pískovcový blok začátek práce rozpracované dílo

 

vrtání upevňovacího trnu příprava sochy nakládání sochy  nakládání sochy nakládání podstavce

 

úprava terénu památníku podklad podstavce umístění na podstavec pohled na okolí instalovaná socha