Stručná historie Šanova

1261První písemná zmínka o Šanovu, kdy byla vesnice darována s jinými osadami purkrabím na brumovském hradě panem Smilem ze Střílek, za souhlasu krále Přemysla Otakara II., cisterciánskému klášteru Smilheim (Rosa Mariae) ve Vizovicích.  

1355 – Příslušníci zlínsko – světlovské větve mocných Šternberků ve spojení s pány z Kravař zabrali vizovickému klášteru osm a půl vesnice. Tím se také Šanov dostal do rukou pána na Starém Světlově, kterým byl Aleš ze Šternberka. (Na počátku 15. století byl Šanov znovu vrácen vizovickému klášteru.)

1442 – Šanov zastavil opat jménem Martin panu Janovi z Popova Kře a jeho dědicům za 40 uherských zlatých. 
Podmínkou bylo, že Jan ponechá poddaným jejich dosavadní práva a pustá místa opět osadí. V držení Popovských zůstal Šanov až do konce 15. století s výjimkou období okolo roku 1481, kdy jej Jan z Vlachovic se svým společníkem Markvartem z Honbic a na Ořechově načas připojili (ale jen zástavně) ke svému vlachovickému statku. 

1495 – Do Šanova vpadli ozbrojenci z brumovského hradu, zplenili šanovskou rychtu a dobyli opevněný srub, zajali Martina z Popova Kře a odvedli na hrad Brumov. Martin byl drobný šlechtic, syn Jana z Popova Kře, který držel dědičně část brumovského majetku, za což byl vázán určitými povinnostmi, například  vojenskými. Držel též zástavní Šanov, který patřil vizovskému pánu Bočkovi z Kunštátu. Toho roku se pak vrátil Šanov k vizovskému panství, jehož součástí byl dalších padesát let.

1539 – Šanov drží Libuše z Lomnice, manželka Bedřicha ze Žerotína

1549 (int. 1551) – Šanov byl od vizovického panství natrvalo odtržen. Tehdy Zikmund Kuna z Kunštátu prodal Václavovi z Boskovic celé panství vyjma právě Šanova a pustého Hrozenkova. Tyto koupil Burian z Vlčnova, který však v listopadu téhož roku umírá. Ve své poslední vůli opomíjí své tři dcery a celé panství odkazuje svému švagru Hynku Bilíkovi z Kornic a na Veselí. Šanov pak sdílel osudy tohoto panství nepřetržitě po tři staletí až do zrušení poddanství roku 1848.

1551 – Pustý Šanov byl znovu osazen, v literárních pramenech je zmínka o starobylé pusté tvrzi.  

1552
– po smrti Hynka Bilíka z Kornic se Hynkovi synové vzdali celého panství (tedy i Šanova) ve prospěch Kateřiny z Vlčnova, prostřední dcery Buriana z Vlčnova.

1563 – Kateřina, která neměla syny, postoupila rozsáhlé panství synu své sestry Fridrichovi Tetaurovi z Tetova, který po svém otci Václavovi Tetaurovi  zdědil také lenní práva k Sehradicím.

1577 – Když zemřel Fridrich bezdětný, zdědil všechny jeho statky mladší bratr Burian. Burian Tetaur ani jeho synové Václav a Vilém nebyli dobrými hospodáři a museli postupně rozprodat všechny statky rozsáhlé rodové državy. 

1594 – Hrad Nový Světlov nad Bojkovicemi a všechny vsi, které k němu patřily, včetně Šanova, prodal Václav Tetaur Janu Jetřichovi z Kunovic.

1598 – Jan Jetřich postupuje panství své sestře, provdané za Zdeňka Žampacha z Potštejna výměnou za její hranické panství. Nový majitel Zdeněk Žampach byl velkým bezohledným despotou a tyranem poddaných. Za jeho vlády byla sepsána roku 1598 Registra purkrechtní, kde jsou uvedeny všechny důchody světlovských majitelů a povinnosti poddaných. Registra uvádí v Šanově 25 usedlostí – 18 půllánů, 3 podsedky, 2 mlýny, panský šenk a fojtství.

1605 – Na světlovské panství vpadly hordy divokých Bočkajovců a proměnily panství v pustinu. Šanov však na rozdíl od sousedního Hostětína popleněn nebyl. Ukryt v tehdy hlubokých lesích a stranou bývalých obchodních cest zřídka kdy zakusil válečných útrap a nepřátelských vpádů, jaké obyčejně potkaly ostatní osady na panství.

1610 – Majetek panství přechází na Hanuše Petřvaldského na Petřvaldě, který jej držel do roku 1614. Dalšími majiteli světlovského panství byli uherští šlechticové Sserényiové (1613 - 1750). František Sserenyi umírá v roce 1630, panství přechází na jeho syny Pavla a Gabriela. Mladší Gabriel obdržel světlovské panství a vasilské léno.  Gabriel Sserenyi nabyl značného majetku a četnými koupěmi rozšířil panství. V roce 1648 koupil od Maximiliany, hraběnky ze Scherfenberku, za 35 000 zl. zámek Milotice, kam později museli poddaní světlovského panství chodit robotovat.

1631 – Purkrechtní Registra vykazuje v Šanově celkem 24 usedlostí: 16 pololáníků, 1 celý lán, který držel zákupní fojt, 1 grunt 3, 4 podsedníky a 2 mlynáře. Pět půllánů bylo opuštěných - následky třicetileté války a prováděné rekatolizace.

1645 – Gabriel Sserényi uzavírá s majitelkou brumovského panství hraběnkou Ester Forgatčovou smlouvu o přátelském porovnání ve věci hranice mezi brumovským a světlovským panstvím. Hranice měla být v terénu určena vybudováním kamenných mezníků v katastru tehdejšího Šanova.

1663 – Ve velkém počtu vtrhli Turci na Moravu starohrozenkovským průsmykem. Zde porazili několik set ozbrojených Valachů a hrozně a bez slitování řádili na světlovském panství. Šanov byl vypleněn a vypálen, úroda na polích úmyslně zničena, obyvatelé povražděni nebo odvlečeni do otroctví. Z Šanova byli odvlečeni 3 lidé, uloupeno 14 koní a 240 ovcí. Ještě v roce 1670 bylo možné zaregistrovat následky tatarského vpádu v Šanově. Z 25 usedlostí bylo stále 5 usedlostí pustých.  

1664 – Gabriel Sserenyi umírá v Brně, jeho synové si majetek rozdělili tak, že mladší z nich Jan Karel se stává majitelem světlovského panství. Svůj majetek dále rozšiřoval, dosáhl velkých poct a titulů. Umírá kolem roku 1690 a. dědicem světlovského panství ustanovil ve své poslední vůli nejstaršího syna Karla Antonína, který udržel statky Světlov, Milotice a Svatobořice až do své smrti v roce 1746. Zanechal po sobě jedinou dceru Karolinu, provdanou za hraběte ze Saint Julien.

1704 – Uherští povstalci – Rákocziho Kuruci vnikli Vlárským průsmykem na Moravu . Vypálili Brumov, Valašské Klobouky, Vlachovice, Slavičín a Hrádek. O tom, zda se jim podařilo objevit a také vypálit Šanov, se však historické prameny přesně nezmiňují. Kurucké vpády se s různou intenzitou opakovaly ještě v letech 1707, 1708 a 1709, Šanov však jimi nebyl poznamenán. Celý zdejší kraj po těchto vpádech poskytoval žalostný pohled. Vpády přestaly v roce 1710, kdy byli Kuruci poraženi. Na panství byl zřízen sbor „portášů“, čítající 445 mužů, jehož povinností bylo hlídat hranice, nejprve proti uherským povstalcům, později potíral loupeživé skupiny a osoby v okolí. Dlouhým trváním „kurucké vojny“ bylo v  Šanově devět pustých usedlostí.

1757 – Manžel Karoliny (dědičky světlovského panství) hrabě Quiard Josef léno za 12 000 zl. od biskupa koupil a připojil zpět k panství. Za období vlády hrabat ze Saint Julien získal Šanov v roce 1758 obecní pečeť (v opise majuskulou lze číst SIGI. DES. TORF. SSENAV 1758).
Quiard Josef zemřel v roce 1793 a zanechal po sobě syny Františka, Josefa a Jana, kteří jako generálové sloužili ve vojsku. Ti dne 30. března 1803 prodali celé panství i s vasilským lénem Žofii, hraběnce z  Haugwitzu. 

1811 – Zachována pozemková kniha Šanova.  

1818První škola byla v Šanově zřízena v domku č. 58, který pro tento účel zakoupila obec.

1846 – V obci byla namísto nevyhovující školy postavena nová školní budova. Šanov měl 75 domů a 431 obyvatel, z nichž bylo 210 mužů a 221 žen.
  
1850 – Došlo ke zřízení sítě politických okresů, která víceméně přetrvala dodnes. Šanov, dosud příslušný ke světlovskému panství (jeho poslední feudální majitelkou byla hraběnka Jindřiška Larisch-Mönnichová), se stal součástí politického okresu Uherský Brod, kam spadal až do roku 1948 s výjimkou let 1855 – 1868, kdy došlo ke sloučení politické a soudní agendy. Tehdy byly pro Šanov sídlem smíšeného okresního úřadu Valašské Klobouky. Síť soudních okresů zřízená roku 1850 přičlenila Šanov postupně k obvodům těchto soudů: Valašské Klobouky (1850 – 1870), Uherský Brod (1870 – 1905) a Bojkovice (1905 – 1948).

1854 – Zrušena byla okresní hejtmanství, vytvořeny smíšené politicko – soudní úřady, Šanov patří pod Uherský Brod.

1866 – Přes Šanov ustupovala rakouská armáda před Prusy, ti ale do Šanova nepřišli, zastavili se ve Slavičíně.  

1867 – Byla znovu vytvořena okresní hejtmanství se soudními okresy. Šanov přešel do soudního okresu  uherskobrodského.

1893 – V obci byl založen dobrovolný hasičský sbor a obec zakoupila stříkačku za 700 zlatých.

1896 – Přívalové lijáky způsobily v obci povodeň.

1898 – Byla postavena úřadovna starosty a hasičská zbrojnice v obecním domku. V letech 1898 – 1900 došlo k výstavbě silnice do Hostětína. 

1899 – Postaven byl obecní dům, kde se zprvu scházeli představitelé obce k jednání. 

1901 – Okolní obce žádaly zemský sněm, aby byla povolena stavba silnice ze Šanova do Hrádku jako stavba z nouze. Tato silnice byla pro obec velmi potřebná a byla poté vybudována. Šanov měl tehdy v Hrádku poštu a nádraží, ve Slavičíně obvodního lékaře.

1904 – Byla postavena nová škola.

1906 – Proběhly císařské manévry. V šanovské škole byla baterie dělostřelců.

1914 – 1918 – Z místních se zúčastnilo I. světové války 96 občanů: 16 z nich bylo zajato a 17 jich padlo nebo během válečného strádání zemřelo. 

1919 – Při povodni sebrala voda mosty a strhla hasičské skladiště.

1931 – Obrovská průtrž mračen nad obcí. Voda valící se v rozvodněném potoce strhala všechny dřevěné mosty, několik stodol a také stavení. Bylo odplaveno velké množství ornice z polí a zničeny polní cesty i cesty v obci. 

1933 – Bylo započato s regulací šanovského potoka. Směrem od dolního konce byly upraveny břehy v trati „Dělnice“, kde bylo vysázeno asi 10 000 olšových sazenic. Práce trvaly od května do 4. srpna, zaměstnáni byli (v době krize) jen úplně nemajetní občané, kteří vybudovali kamennou dlažbu břehů v obci, postavili mosty před Vrby a Humpoly a zbudovali několik kamenných splavů. František Ščuglík (č. 68) adaptací obytného a hospodářského stavení postavil nový hostinec, který byl po kolaudaci dne 18. června 1933 otevřen.

1936 – Dobrá kvalita místního stavebního kamene dala podnět k otevření kamenolomu na pozemku Františka Šťastného, který převzal do vlastní režie místní obchodník Milan Humpola. Kámen dodával na stavby vojenských objektů do Bohuslavic-Vlachovic a do Slavičína na stavbu kasáren.

1939 – Po obsazení republiky Němci přibylo do Šanova 23 členů německé pohraniční stráže. Střežením „Šancí“ byl zamezen volný průchod Slováků na moravskou stranu. Koncem roku 1939 němečtí okupanti postavili blízko zemské hranice na „Tománce“ dřevěnou budovu celnice pro účely finanční pohraniční stráže. Další dřevěné objekty vybudovali nahoře nad obcí. 

1940 – 1942 – Proběhla výstavba vodovodu pro Hrádek. V této době začalo také v Šanově působit „Vodní družstvo“, jehož úkolem byla meliorace zemědělských pozemků.

1944Oficiální zahájení organizované kopané v Šanově, kdy byla provedena registrace SK Šanov u Hemeleho Hanácké župy v Přerově.
Dne 29. srpna 1944 byl nad Šanovem sestřelen americký letoun B – 17 G. Zahynulo zde 9 letců. Padákem se zachránil pouze jediný člen posádky, velitel letadla Thayne L. Thomas, který dopadl mezi stromy a s pomocí místních občanů překročil slovenskou hranici, odkud se dostal zpět do USA.

1. května 1945 byla obec osvobozena bez boje ruskými a rumunskými vojáky.

8. května 1945 – Došlo k ustavující schůzi MNV v obci. V roce 1945 byly v obci založeny 3 politické strany: komunistická, lidová a sociálnědemokratická.

25. srpna 1946Odhalení pomníku 17 padlým občanům za I. světové války, 9 zahynulým americkým letcům a obětem II. světové války. Autorem pomníku je sochař Stehlíček z Bojkovic.

28. listopadu 1946 – Byla dokončena svépomocí občanů stavba telefonního připojení. Telefonní hovorna byla zřízena v obchodě pana Bohumila Stejskala.

22. prosince 1947První rozsvícení elektrických žárovek v 75 šanovských domácnostech. Další domy byly zapojeny až po vánočních svátcích.

1949 – Po zrušení země Moravskoslezské se Šanov stal součástí Gottwaldovského kraje. Zrušení soustavy soudních okresů znamenalo zánik dosavadního okresního soudu v Bojkovicích. Přičlenění k okresu Valašské Klobouky jak z hlediska politické, tak soudní správy vyvolalo v obci zřetelné rozladění odůvodněné zejména špatným dopravním spojením s novým okresním městem. 
Byla vybudována síť místního rozhlasu.

1950 – Šanov připadl k matričnímu obvodu v Rokytnici.  Byla odstraněna stará zvonice.

1953 – Vybudována byla vodní filtrační stanice pro město Slavičín.

21. února 1954 – Slavnostní otevření budovy MNV.

1956 – Začaly práce na silniční přípojce Šanov - Hrádek, při této příležitosti vyválcoval parní válec i část cesty přes vesnici. V druhé polovině července 1956 byl nově zbudován most uprostřed vesnice spojující obě strany obce. Lesní hřiště „Kopánka“ bylo rozšířeno a byly postaveny nové šatny.

9. srpna 1959 – Ustavující schůze JZD Šanov

1960 – Zrušení okresu Valašské Klobouky a přičlenění obce k okresu Gottwaldov.

28. červenec 1963 – Slavnostně  byla otevřena budova nové hasičské zbrojnice s věží, do které byl umístěn zvon. Bylo vybudováno zábradlí kolem mostů a podél potoka.

1964 – Byla rozšířena elektrická síť do tratě „Závrská“, kamenolomu v trati „Chodníky“ a k domům na pasekách. V obci proběhla tajná sbírka na odlití zvonu, který byl umístěn na věži hasičské zbrojnice.

1965 – Byla dokončena stavba mostu na náměstí u č. 3 a stavba zábradlí kolem celého náměstí. V obci byl zřízen Sbor pro občanské záležitosti.

1967 – Na výletišti bylo vybudováno taneční kolo pro taneční zábavy.

1969 – Vybudována byla kanalizace v trati „Dělnice“ a „Nová ulice“. Začal velký rozvoj výstavby nových domů v obci a přestavby starých stavení. Pokračovalo se v budování chodníků 

1970  – JZD Šanov bylo spolu s JZD Hrádek, Kochavec, Rokytnice a Slavičín sloučeno ve velký zemědělský celek JZD Vlára se sídlem v Hrádku. Družstvo zaniklo na přelomu let 1992 a 1993.  

1971 – Vedle výletiště byl postaven na místě omšelého pískovcového kříže nový kříž, pro jehož výstavbu byla uspořádána peněžitá sbírka.

1972 – Prudký lijavec způsobil velké záplavy v dolní části obce  Byla zlikvidována budova úřadu a dílny JZD na návsi, upraven parčík a vybudována opěrná zeď. U výletiště byla postavena opěrná zeď, vysazeny okrasné stromy a keře a vybudován plot. Prostor výletiště s nově vybudovaným dětským hřištěm byl slavnostně otevřen. Na „Křížných“ byla zbudována autobusová čekárna. Místnosti pohostinství byly navráceny majiteli Emilu Ščuglíkovi a objekty místní samoobsluhy byly vráceny do vlastnictví Milanu Humpolovi. 

1973 – Na návsi byl upraven okrasný parčík a nové vývěsní skříňky. Začalo se s úpravou budovy MNV. 

1974 – Byla dokončena adaptace budovy MNV, v trati „Dělnice“ byla vybudována kanalizace. Koncem roku si občané horního konce vybudovali vodovod pro 20 rodinných domů.

1. října 1976 –  Byla slavnostně otevřena budova prodejny Jednoty v hodnotě 800 000 Kčs. Na výletišti bylo vybudováno nové elektrické osvětlení.

22. května 1977– V obřadní síni MNV v Šanově byl slavnostně uvítán 15-ti milióntý občánek ČSSR – Monika Suchánková. Na vodovod s vybudovaným rezervoárem nad obcí byla napojena stavení podél silnice a nové domy na „Hrabině“. Bylo upraveno prostranství výletiště a kolotoč s houpačkou přemístěny do parčíku u hasičské zbrojnice. Myslivecká chata byla elektrifikována.

1979 – Silné mrazy a množství sněhu  způsobily častá přerušení dodávek elektřiny, školáci měli tzv. „uhelné prázdniny“.  Spojovací most mezi „Hrabinou“ a „Novou ulicí“ byl zbudován občany z blízkého okolí za pomoci vojáků, kteří upravovali okolí MŠ. V obci byla vybudována vozovka s kobercovým povrchem. Šanovská škola se sloučila se školou v Rokytnici.

1. dubna 1980 – Do užívání byla dána nově vystavená budova mateřské školky postavená v akci Z. Budova sloužila svému účelu do roku 1993. Hřiště TJ Sokol bylo elektrifikováno.

 1980 – Šanov ztratil svou samostatnost a byl v rámci poslední vlny integrace obcí v okrese Gottwaldov připojen k městu Slavičínu. Jeho správu dále řídil MěNV ve Slavičíně. V Šanově zůstal pouze občanský výbor, který neměl vlastní finanční prostředky a příslušné pravomoci. Obec začala stagnovat a byla nucena odložit plánovanou výstavbu nového pohostinství o 3 roky, což stavbu značně prodražilo kvůli rostoucím cenám stavebního materiálu. 

1980 a 1981 – Prováděla se úprava silnice s kladením 300 m obrubníků a 150 m polorour od návsi až po konec stavebního obvodu na „Dělnici“. TJ Sokol stavěl lyžařský vlek s chatou.

1989 – V akci „Z“ byla dostavěna budova pohostinství pro Jednotu Zlín, která je doposud majitelem.

1992 – Obec se znovu osamostatnila od Slavičína. Prvním novodobým starostou je František Saňák. Od roku 1992 byl ve třech etapách vybudován vodovod, vodojem a hydranty za téměř 10 milionů Kč firmou Ekostavby Brno. Postavila se nová autobusová čekárna, opravila se fasáda školy a školní dvůr. Pro děti bylo vybudováno menší dětské hřiště. Proběhla také oprava kamenné regulace potoka soukromou firmou pana Svobody z Hodonína nákladem 5 milionů Kč. Vybudována byla cesta ke hřišti.

1993 – Byly dokončeny šatny na hřišti. Dne 27. června 1993 byly vysvěceny nové zvony na kapli a 4. září 1993 byla slavnostně vysvěcena kaple za účasti arcibiskupa Graubnera.

1997 – Starostou byl ing. Lubomír Prchlík. V dalších letech se realizovala plynofikace obce napojením na hlavní přívod z  Rokytnice nákladem asi 6 milionů Kč. Stavbu prováděla firma RM GAST Zlín a zemní práce provedl Emil Ševčík. Bylo zřízeno asi 102 přípojek. Byla opravena opěrná zeď u školy.

1998 – Starostou byl zvolen Alois Krejčí. 

1999 – Plynofikace ZŠ Šanov a prostor Obecního úřadu. Vyspravení místních komunikací: z  „Hrabiny“ na náves, v tratích „Močířka“, „Závrská“ a „Chodníky“ včetně rozšíření, vyčištění příkopů a zbudování zarážek. Vybudování záchytné jámy na zadržení přívalových vod z „ Kozice“ nad „Chválovicí“ a zhotovení vpustí v „Nové ulici“. Byla provedena generální oprava střechy na budově bývalé MŠ.
Na horním konci byla vybudována lávka s přístupovým chodníkem a  železná lávka v Drahách.
Oprava pomníku padlým obětem z I. a II. světové války, chodníku, zídky a nátěru oplocení.
Těžba dřeva v trati horní „Loska“. Po těžbě byla paseka vyčištěna, osazena a částečně v délce 300 bm oplocena. Došlo k likvidaci skládky v bývalém kamenolomu a byly provedeny přípravy na třídění domovního odpadu.
Lípa u domu č. 177 byla vyhlášena za chráněný památkový strom.

2000 – Opravy propůstků (můstků) v lokalitě Hora a na Hrabině položením 16 bm betonových rour včetně vyčištění 160 bm příkopů. Byla provedena další etapa rekonstrukce elektrické rozvodné sítě v trati „Závrská“, „Kozice“ a střed obce. Tato akce byla financována Jihomoravskými energetickými závody. Při této akci provedla firma Elektromontáže Hnátek opravu veřejného osvětlení a místního rozhlasu. Výsadba ovocných stromů u vodojemu a v zahradě bývalé mateřské školy, vyčištění okraje lesa na Křížných a zhotovení posezení.  
Vznikla internetová stránka obce jako jedna z prvních webových stránek v širokém okolí.

2001 – Založení tradice koštu slivovice.
Proběhlo výběrové řízení na stavbu čističky odpadních vod.
Dne 24. června byl přednostou okresního úřadu ve Zlíně dán obci do užívání nový znak a prapor. 

2002 Šanov navštívil dne 26. července nově jmenovaný ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek. Za doprovodu starosty si prohlédl obec, zejména stavbu čističky odpadních vod, pak se zastavil na hřišti a rovněž si za výkladu pana Studeníka prohlédl kapličku. 
V srpnu byl do knihovny nainstalován počítač s internetovým připojením pro veřejnost.
Dne 7. srpna byla slavnostně uvedena do provozu čistírna odpadních vod. Stavbu realizovala na základě výběrového řízení vítězná firma IMOS Zlín s. r. o. v celkovém nákladu 16 206 000 Kč v dodrženém termínu 13 měsíců. Vybudováním systému jednotné kanalizace bylo provedeno přes 3 700 m kanalizačních stok, které byly vyhloubeny po obou stranách potoka Rokytenka. Jednalo se o výstavbu nejen nové stokové sítě v částech obce, kde dosud kanalizace nebyla, ale také o propojení stávajících stok, podchycení stávajících vyústí a vytvoření systematické kanalizace v celé obci. Umístěno bylo na 80 kanalizačních šachet. Součástí realizovaného záměru byla i výstavba čistírny odpadních vod svou kapacitou odpovídající nejen současnému stavu, ale umožňující likvidaci odpadních vod z objektů a nemovitostí, které budou v obci i nově vybudovány. Vybudována byla biologická ČOV typu FLEXIDIBLOK pro 700 ekvivalentních obyvatel s kapacitou 100 krychlových metrů za den. Po uvedení ČOV do provozu a při napojení 120 domácností na plynový rozvod se Šanov stal ekologicky čistou obcí. Upraveno bylo okolí ČOV, vysázeny stromy, opraveny místní komunikace. 
        Koncem léta byla opravena budova hasičské zbrojnice. Provedena byla nová venkovní omítka, výměna střešní krytiny, oprava a nátěry žlabů, svodů, oprava vnitřních instalací, vodovodní přípojky, sociálního zařízení, nátěry oken a dveří, vymalování vnitřních prostor. Akce se mohla uskutečnit díky dotaci 100 000 Kč.